je„V propojení“

Toto slovní spojení pro mě sebou nese téma všímavosti, vědomé propojení sama se sebou jako bytostí, rodičem, dítětem.

Zároveň je to také o propojení navzájem v rámci rodiny, komunit, blízkých, širší společnosti.

Jako jedinci bychom totiž sami nepřežili, proto nám byla dána schopnost a vývojově také nutnost sdružovat se, být pospolu, žít ve společenství.

Vždy když se děje něco jednomu, pak se to dotýká celého systému.

Můj příběh:

Životní okolnosti, mé osobnostní nastavení mě vedlo cestou, která byla spletitá a také mi dala mnohé životní i profesní zkušenosti, ze kterých aktuálně čerpám. Vím ale, že stále nejsem u konce.

Už teď ale cítím, že mé zkušenosti a dovednosti mohu nabízet dál a podpořit tak ty, pro které mé kompetence budou přínosem.

Vyrůstala jsem a byla ovlivněna hodně výkonovým přístupem k životu. Měla jsem pocit, že musím opravdu makat a všechno dělat nejmíň na 110% prostě si tu přízeň zasloužit.

Dnes tuším, že tato potřeba může mít souvislost už s mým zrozením. Můj příchod na svět byl hodně dramatický – nebyla jsem celou rodinou úplně chtěné dítě (maminka zrovna tou dobou studovala a její rodiče si opravdu nepřáli, aby měla dítě – musela si mě vybojovat) a porod byl kvůli horečce mé maminky náročný a obě jsme u něj málem přišly o život. Narodilo se tak velice citlivé dítě, které však velmi brzy potlačilo své pocity, aby zapadlo, bylo přijato a milováno.

Kontakt s lidmi, jejich povahy, pohnutky, reakce mě zajímaly už od dětství. Už když jsem byla malá a jezdila třeba autobusem, moc mě bavilo pozorovat lidi. Číst jim ve tvářích, snažit se odhadnout kam asi jedou, jakou mají práci, co je baví. Toto mi vydrželo až do dospělosti. Teď už to ale nechávám na nich, nechávám se překvapit, je pro mě velmi zajímavé, jak na stejnou situaci různí lidé reagují různě a že nic není dané. Baví mě ta pestrost.

Ve svém životě jsem si prošla mnoha náročnými situacemi vím, jaké to je být zneužitá a jak se takové trauma dokáže propsat do celého vašeho prožívání. Vím, jaké to je vyhořet a nemít chuť nic dělat, prožívat úzkosti a každé ráno vstávat se sevřeným hrudníkem a žaludkem. Vím, jaké to je, když se vám hroutí všechny hodnoty, na kterých jste doposud stavěli svůj život. Zároveň také vím, jaké to je, když se pomalu propracujete ke změnám, když začínáte znovu vnímat sebe sama, své potřeby, pocity, emoce, své srdce a hlavně své tělo a začínáte se jím řídit.

Je to krásná cesta a já jsem velmi vděčná, že se mi podařilo se po ní vydat.

Konstelační a koučovací techniky mě také hodně vedly ke kontaktu sama se sebou a svým tělem a umožnily mi ještě více nahlédnout do mého nitra skrze tělo a s laskavostí přijmout a vzít zpět do života ty části, které byly hluboko ukryty.

Toto všechno postupně vedlo k tomu, že jsem do svého života opět nechala přijít svou velkou citlivost, zranitelnost a jemnost, které v mém předchozím životě neměly místo, protože byly pro mě velmi ohrožující.

Vysoká citlivost je tématem, které mě tedy doprovází už několik let a stále objevuji její skryté dary i výzvy a to nejen u sebe své dcery, ale i u dalších dětí a jejich rodičů se kterými se setkávám.

Má profesní cesta:

Už na vysokou školu jsem toužila dostat se na psychologii, ale bohužel kvůli mým různým poruchám učení a pozornosti se mi nepodařilo na tuto vysněnou školu dostat.

Nicméně to mě neodradilo. Vystudovala jsem speciální a sociální pedagogiku a dál se vzdělávala. Profesně jsem se vždycky pohybovala v pomáhajících profesích, pracovala jsem v kojeneckém ústavu – zažila jsem si na vlastní kůži, jak vypadá deprivované dítě, v dětském domově, pracovala jsem i s celými rodinami v náročných situacích, dál se vzdělávala a účastnila se zajímavých projektů jako byly třeba rodinné konference. Pak jsem se na dostala na několik let k práci, kterou jsem opravdu milovala – byla to práce na lince důvěry – krizová intervence – tady a teď to je něco co mi velmi vyhovuje. Prošla jsem si také několika sebezkušenostními výcviky, arteterapií, mindfulness, laskavou všímavostí k sobě a také ke svému okolí. Všechny tyto přístupy a také zkušenosti propojuji se svou vysokou citlivostí a schopností intenzivně vnímat prožívání a emoce ostatních. Dokážu díky práci na lince důvěry dobře držet prostor k tomu, aby se mohlo stát co se stát má.

Mám za sebou také již téměř 6ti letou zkušenost se založením a směřováním inovativní školy – kde jsem součástí zakládajícího týmu. V současné době se hodně věnuji na pozici sociální/speciální pedagožky práci s dětmi, které z různých důvodů potřebují po nějaký čas individuálnější péči a také nabízím podporu jejich rodičům.

Aktuálně jsem ve tříletém výcviku s Šárkou Webrovou a Filipem Žitníkem, který je velmi úzce spojen s tělem, jeho základním fungováním a moudrostí. Integrativní práce s traumatem, nebo-li provázení informované o traumatu propojené s tělem, je pro mě velkou školou a v mnohém se jen utvrzuji v tom, že tento jemný, laskavý a soucitný způsob práce je mi velmi blízký. Díky výcviku získávám tolik potřebný i teoretický rámec, o který se mohu opřít i při práci s dětmi a rodiči.

Jsem velká milovnice přírody mám pocit velkého propojení pokaždé když jdu ven, miluju chození bosky téměř za každého počasí – když mám chuť. Ráda spím pod hvězdami, miluju vůni lesa, hor, květin, hlíny…Z toho také čerpám při, své práci. Prošla jsem facilitačním výcvikem s Arne Rubinsteinem, který se věnuje přechodovým rituálům. protože v lese a přírodě se náš organismus automaticky uvolňuje a mnoho věcí se stane opravdu snáz.

Co je také důležité zmínit je že jsem máma dvou úžasných dětí, jednoho vysoce citlivého, které jak doufám, podporuji v jejich svobodě, v tom co chtějí tvořit a kam se dál posouvat.

Protože mateřství je pro nás mámy velká studnice dovedností.

Děti a nejen ty moje, vnímám jako velké parťáky a učitele. Učíme se od sebe navzájem a jejich svět je pro mě obrovskou studnicí inspirace.

Těším se na setkání s vámi…..