Vysoká citlivost a poruchy pozornosti … jak spolu souvisí?

Už delší dobu pozoruji a mluvím na toto téma i na svých přednáškách, že se u vysoce citlivých dětí častěji vyskytují diagnostikované různé formy „poruch“ včetně poruch pozornosti.

Proč nemám ráda slovo „porucha“

Na začátek bych chtěla říct, že opravdu nerada používám termín „poruchy“ pro mě je to škála různých potřeb, které když jsou naplňovány jak z prostředí, ve kterém žijeme tak těmi, co nás obklopují, můžeme fungovat a cítit se bezpečně a nevykazovat tak „nežádoucí“ projevy, reakce nebo chování. Zkrátka…to co je někde (v nějakém prostředí, společenství a nastavení toho, co je důležité) vnímáno jako porucha, jinde není vůbec posuzováno nebo dokonce je to považováno za přednost.

„Poruchy pozornosti“ a nastavení nervové soustavy

Nervová soustava vysoce citlivých dětí má specifické nastavení. Je mnohem propustnější…tedy skrze její síto „propadne“ větší množství stimulů, ve větší intenzitě, a to jak zvenčí, tak zevnitř. Víc o tomto tématu píšu v článku na blogu „Vysoká citlivost a hypersenzitivita“.

Je to jejich přirozené nastavení…které je vrozené. Projevy této vysoké citlivosti ve svém důsledku mohou vést k různým dalším reakcím a způsobům chování jako jsou třeba právě diagnostikované poruchy pozornosti nebo hyperreaktivita na podněty (jinak řečeno hyperaktivita). Porucha pozornosti se tedy může projevit jako následek (v určitém nastavení prostředí) vrozené dispozice, kterou je vysoká citlivost.

Jak se to tedy vlastně děje?

Vysoce citlivé děti mnohem citlivěji reagují na podněty, které k nim přicházejí. Často jsou označovány za přecitlivělé, problémové, moc háklivé. Tato zvýšená reaktivita pak vede k narušení schopnosti koncentrace, děti (tedy spíš jejich nervový systém) nedokáží, pokud jsou přehlcené filtrovat to, co je důležité, jsou reaktivní na všechny podněty stejnou intenzitou. Pak se z vnějšího pohledu viděno, zdají být jako roztěkané, nesoustředěné, také hyperaktivní (protože je každý stimul vede k reakci/akci).

Zpomalit a mít možnost volby

Náš systém ať už vzdělávací nebo celospolečenské nastavení je už sám o sobě velmi stimulující, vystavující nás mnohým změnám a často i více najednou a my jsme nuceni na ně reagovat. Děti to mají o to víc složitější, protože si často nemohou říct, co a jak chtějí a potřebují. Což už my dospělí v mnohém můžeme. Nemusíme tedy jen reagovat, ale také se stát pány situace. Pokud se toto podaří u vysoce citlivých dětí – sníží se množství stimulů na takovou úroveň, že si budou moci svou reakci vybrat, mít dost prostoru na rozhodnutí. Pak se také sníží jejich reaktivita a jejich roztěkaná pozornost se zklidní. A schopnost zaměřit se na to, co je podstatné, se navýší.

Na závěr ještě ocituji krásný texty knihy od Gábora Maté „Roztěkaná mysl“ Původ a léčení poruch pozornosti, pod kterou bych se určitě podepsala

„Existence citlivých lidí je pro náš druh jako celek výhodná, protože právě tato skupina dokáže nejlépe vyjádřit kreativní potřeby a nutkání lidstva. Právě prostřednictvím jejich instinktivních reakcí přichází ty nejlepší výklady světa. Za normálních okolností se tito lidé stávají umělci, tvůrci, vynálezci, šamany, básníky nebo proroky. Je zde tedy řada pádných a opodstatněných evolučních důvodů pro to, aby genetický materiál kódující zvýšenou citlivost přežíval. Nedědí se tady nějaká choroba, nýbrž rys nezbytný pro přežití lidského druhu. Citlivost se mění v utrpení a poruchy jen tehdy, pokud okolní svět není schopen naslouchat oněm precizně vyladěným fyziologickým a psychickým reakcím u citlivých jedinců“

Věřím, že díky šíření povědomí o tomto tématu se změní přístup k těmto dětem a tím se také sníží množství diagnostikovaných „poruch pozornosti“

Nebojte se se svými dětmi zpomalit a dát si prostor pro nádech ale i dlooouhý výdech.

S laskavostí Radka Šichová